Biblický citát na dnešní den

www.vira.cz
středa, 17. 10.

Historie

Ohlášky 4.3

Aktuální od 4. března 2017 do 11. března 2017 (Aktuality)

1. neděle postní

  • Děkujeme za sbírku na opravy minulou neděli. Vybralo se 5 089 Kč.
  • Místo čtvrtku bude mše sv. v pondělí v 16,45 dole na faře a bude za + Bohumila Nováka, živou a + rodinu.
  • V sobotu bude v 16,00 mše sv. v kapli v Děhylově a bude za Františka Chylu, manželku Marii, zetě, vnuka, živou a zemřelou rodinu a za Josefa Velce, manželku Elišku, rodiče z obou stran a za duše v očistci.
  • V 17,00 bude mše sv. v kapli v Dobroslavicích a bude za Milana Francůza, sourozence a rodiče z obou stran a Boží ochranu pro živou rodinu
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za Josefa Holušu, rodiče a sourozence
  • Příští neděli bude mše sv. zaměřená pro děti. Po mši sv. bude farní kavárna.
  • Křížové cesty budou v postní době vždy půl hodiny před bohoslužbou. V sakristii je rozpis – prosíme jednotlivá společenství, aby se na křížové cesty zapsala.  

Ohlášky 26.2

Aktuální od 25. února 2017 do 4. března 2017 (Aktuality)

8. neděle v mezidobí

  • Děkujeme za sbírku „Haléř sv. Petra“ minulou neděli. Vybralo se 3 009 Kč. Dnes je sbírka na opravy.
  • Ve středu je Popeleční středa, den přísného postu. Mše sv. bude v 16,45 v kostele a bude za + Emilii Bochňákovou, manžela, dcery, syny, zetě a snachy
  • Ve čtvrtek bude mše sv. v 16,45 dole na faře a bude na úmysl dárce. Po mši sv. bude mimořádně tichá adorace, která bývá na první pátek.
  • Na první pátek mše sv. mimořádně nebude.
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za Stanislava Vyviala, živou a + rodinu
  • Křížové cesty budou v postní době vždy půl hodiny před bohoslužbou. V sakristii je rozpis – prosíme jednotlivá společenství, aby se na křížové cesty zapsala. Příští neděli bude mít křížovou cestu o. Pavel, proto se přede mší nebude zpovídat. 

Poselství papeže Františka k postní době

Aktuální od 22. února 2017 do 25. března 2017 (Aktuality)

Slovo Boží je dar. Druhý člověk je dar

Drazí bratři a sestry,

postní doba je novým začátkem a cestou, která vede k bezpečnému cíli: k velikonočnímu zmrtvýchvstání a ke Kristovu vítězství nad smrtí. Toto období se vždy na nás obrací s naléhavou výzvou k obrácení; křesťan je povolán k tomu, aby se vrátil k Bohu „celým srdcem“ (Joel 2,12), neuspokojoval se průměrným životem, ale aby ve svém přátelství s Pánem rostl. Ježíš je věrným přítelem, který nás nikdy neopustí, a přestože hřešíme, trpělivě očekává, že se k němu vrátíme. Tímto očekáváním projevuje svou vůli k odpuštění (srov. Homilie při mši sv., 8. ledna 2016).

 

Půst je příznivou dobou pro to, aby se zintenzivnil duchovní život prostřednictvím posvátných prostředků, které nám církev nabízí: půst, modlitba a almužna. V základě toho všeho spočívá Boží slovo, k jehož vytrvalejšímu poslechu a meditaci jsme v tomto období zváni. Zvláště bych se chtěl pozastavit u podobenství o boháči a Lazarovi (srov. Lk 16,19-21). Nechme se inspirovat touto tak významnou pasáží, jež nám poskytuje klíč k pochopení toho, co máme konat, abychom dosáhli pravého štěstí a věčného života, a povzbuzuje nás k upřímné konverzi.

Druhý člověk je darem

Podobenství začíná tím, že představuje dvě hlavní osoby, avšak pouze chuďas je popsán podrobněji: nachází se v zoufalé situaci a nemá sílu se z ní dostat; leží u boháčových dveří a jí drobty, které spadnou z jeho stolu, po celém těle má rány a přicházejí psi, aby mu je lízali (srov. v. 20-21). Je to pochmurný obraz poníženého a pokořeného člověka.

Scéna vyzní ještě dramatičtěji, když vezmeme v úvahu, že chuďas se jmenuje Lazar; jméno plné příslibů, jež doslova znamená „Bůh pomáhá“. Nejedná se tedy o anonymní osobu, ale má přesné rysy a představuje se jako jedinec, s nímž se pojí jeho osobní historie. Zatímco pro boháče je jakoby neviditelný, nám se stává blízký a získává svou tvář. A jako takový je darem a neocenitelným bohatstvím. Je to bytost, která je chtěná, milovaná a na niž Bůh pamatuje, i když ve své konkrétní situaci je jako lidský odpadek (srov. Homilie při mši sv., 8. ledna 2016).

Lazar nás učí, že druhý člověk je darem. Správný vztah s lidmi spočívá v tom, že s vděčností uznáváme jejich hodnotu. Ani chuďas u boháčových dveří není obtížnou překážkou, ale představuje pro nás apel k obrácení a ke změně života. První výzvou, kterou nám toto podobenství předkládá, je otevřít dveře svého srdce druhému člověku, protože každý člověk je darem, ať už je to náš soused nebo neznámý chudák. Postní doba představuje příhodný čas pro to, abychom otevřeli dveře každému potřebnému a poznali v něm nebo v ní Kristovu tvář. Každý z nás potkává na své cestě někoho takového. Každý život, jenž nám jde naproti, je darem a zaslouží si přijetí, úctu a lásku. Boží slovo nám pomáhá otevřít oči, abychom přijímali život a milovali ho, především když je slabý. Abychom však mohli takto jednat, je potřebné vzít vážně i to, co nám evangelium odhaluje o onom boháčovi.

2. Hřích nás oslepuje

Podobenství je nesmlouvavé ve způsobu, jímž ukazuje rozporuplnou situaci, ve které se nachází boháč (srov. v. 19). Na rozdíl od Lazara je to osoba beze jména a je označen pouze jako „boháč“. Jeho hojnost se odráží v šatech, jaké si obléká, a v jejich v přehnaném přepychu. Šarlat byl totiž velice ceněný, více než stříbro nebo zlato, a proto byl vyhrazen božstvím (srov. Jer 10,9) a králům (srov. Sdc 8,26). Kment byl zvláštní lněné plátno, které dodávalo oděvu téměř posvátný charakter. Bohatství tohoto člověka je přehnané i proto, že je navyklý každodenně se předvádět: „Každý den pořádal skvělou hostinu“ (v. 19). V něm se dramaticky ukazuje porušenost způsobená hříchem, která se uskutečňuje ve třech následujících výrazech: v lásce k penězům, v marnosti a v pýše (srov. Homilie při mši sv., 20 září 2013).

Apoštol Pavel říká, že „kořenem všeho zla je láska k penězům“ (1 Tim 6,10). Ta je hlavním motivem korupce a zdrojem závisti, hádek a podezírání. Peníze nás nakonec mohou ovládat a stát se tyranským idolem (srov. apoštol. exhortace Evangelii gaudium,55). Místo toho, aby se nám peníze staly nástrojem služby pro konání dobra a vytváření solidarity s druhými, mohou nás i celý svět zotročovat logikou sobectví, jež nenechává prostor lásce a je překážkou pro mír.

Podobenství nám také ukazuje, že boháčova nenasytnost ho vede k marnivosti. Jeho osobnost se realizuje v okázalosti a v tom, že předvádí druhým, co si může dovolit. Okázalost však zakrývá vnitřní prázdnotu. Jeho život je uvězněn ve vnějškovosti a v té nejpovrchnější a nejvíce pomíjející existenční dimenzi (srov. tamtéž,62).

Nejvyšším stupněm morálního úpadku je pýcha. Bohatý člověk se obléká, jako by byl králem, předstíraně se chová, jako by byl nějakým bohem, a zapomíná, že je obyčejným smrtelníkem. Pro člověka zkaženého láskou k bohatství neexistuje nic jiného než jeho „já“, a proto lidé kolem něj jsou mimo jeho zorný úhel. Připoutanost k penězům plodí určitý druh slepoty: boháč nevidí hladového chudáka, posetého ranami a vyčerpaného svým ponížením.

Když se díváme na tuto postavu, chápeme, proč evangelium tak ostře odsuzuje lásku k penězům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, anebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Mt 6,24).

3. Slovo je darem

Evangelium o boháči a chudém Lazarovi nám pomáhá, abychom se dobře připravili na blížící se Velikonoce. Liturgie Popeleční středy nás vyzývá, abychom prožili podobnou zkušenost, jakou velice dramatickým způsobem prožívá i ten boháč. Když nám kněz označuje čelo popelem, opakuje slova: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“. Boháč i chudák umírají a hlavní část podobenství se odehrává na onom světě. Obě postavy najednou objevují, že „nic jsme si přece na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést“

(1 Tim 6,7).

I náš pohled se upírá k onomu světu, kde boháč vede dlouhý rozhovor s Abrahamem, jehož nazývá „otcem“ (Lk 16,24.27), a tak projevuje svou příslušnost k Božímu lidu. Tento detail ukazuje jeho život v ještě větší rozporuplnosti, protože až dosud nebylo řečeno nic o jeho vztahu s Bohem. Ve skutečnosti neměl Bůh v jeho životě žádné místo a jediným bohem si byl on sám sobě.

Až uprostřed muk onoho světa poznává boháč Lazara a přál by si, aby trochou vody zmírnil jeho bolesti. Skutky, jaké požaduje od Lazara, jsou podobné těm, které měl sám boháč vykonat, ale nikdy je nevykonal. Abraham mu tedy objasňuje: „Ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje a ty zakoušíš muka“ (v. 25). Na onom světě se znovu nastoluje určitá rovnost a bolesti života se vyvažují dobrem.

Podobenství přináší svým pokračováním poselství všem křesťanům. Boháč, jehož bratři ještě žijí, prosí Abrahama, aby k nim poslal Lazara s napomenutím; ale Abraham mu odpovídá: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou“ (v. 29). A na boháčovu námitku reaguje: „Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých“ (v. 31).

Tím vystupuje na povrch boháčův pravý problém: kořenem jeho zla je to, že nenaslouchal Božímu slovu; to ho dovedlo až tam, že už nemiloval Boha, a tedy pohrdal bližním. Boží slovo je živou silou, schopnou vyvolávat v srdcích lidí konverzi a znovu je nasměrovat na Boha. Zavírat své srdce před darem Boha, který hovoří, má za následek, že se srdce uzavírá daru, jímž je bratr.

Drazí bratři a sestry, postní doba je příhodným časem pro to, abychom se obnovili setkáním s živým Kristem ve slově, ve svátostech a v bližním. Kéž Pán – který během čtyřiceti dní na poušti překonal pokušitelovy nástrahy – nám ukáže cestu, po níž máme jít. Kéž nás vede Duch Svatý, abychom šli po cestě obrácení a znovu objevovali dar Božího slova, abychom byli očištěni od hříchu, který nás oslepuje, a sloužili Kristu přítomnému v potřebných bratřích. Povzbuzuji všechny věřící, aby vyjádřili tuto duchovní obnovu i svou účastí na postních aktivitách, které v různých částech světa pořádá mnoho církevních organizací s cílem posilovat kulturu setkání v jediné lidské rodině. Modleme se jedni za druhé, abychom skrze svou účast na Kristově vítězství dokázali otevírat svoje dveře slabému a chudému. Pak budeme moci v plnosti prožívat velikonoční radost a svědčit o ní.

Ve Vatikánu 18. října 2016

svátek sv. Lukáše, evangelisty

FRANTIŠEK

 

 

 

Ohlášky 19.2

Aktuální od 18. února 2017 do 25. února 2017 (Aktuality)

7. neděle v mezidobí

  • Dnes je sbírka „Haléř sv. Petra“. Po mši sv. jsme zváni do farní kavárny.
  • Ve čtvrtek bude mše sv. v 16,45 dole na faře a bude za poděkování za přijatá dobrodiní s prosbou o dar zdraví a Boží požehnání pro celou rodinu.
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za živou a + rodinu Galiovu, Hudečkovu a Salgovu
  • Příští neděli bude sbírka na opravy. 

Ohlášky 12.2

Aktuální od 11. února 2017 do 18. února 2017 (Aktuality)

Ohlášky

6. neděle v mezidobí – 12. února

  • Ve čtvrtek mimořádně nebude večerní bohoslužba. Vyučování náboženství bude normálně.
  • V sobotu bude mše sv. v 16,00 v kapli v Děhylově a na poděkování s prosbou o dar zdraví a za živou rodinu, za Jana Harazima, manželku, vnuka, jejich rodiče, sourozence a duše v očistci a za rodinu Holaňovou
  • V 17,00 bude mše sv. v kapli v Dobroslavicích a bude za Karla Cholevu, manželku, rodiče a sourozence a za Jaroslava Bajgara, Emila Čaše, Drahomilu Trojkovou a manžela.
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za Václava Hruzíka, dceru, živou a + rodinu 

Ohlášky 5.2

Aktuální od 3. února 2017 do 11. února 2017 (Aktuality)

5. neděle v mezidobí

  • Děkujeme za sbírku na opravy minulou neděli. Vybralo se 5 123 Kč.
  • Dnes od 14,00 do16,00 bude bowling pro ty, kteří chodili jako koledníci v Tříkrálové sbírce. Bowling bude v zábavním centru Zuzana v Porubě.  
  • Ve čtvrtek bude mše sv. v 16,45 dole na faře a bude za + Zdeňku a Zdeňka Bochňákovy a Jaroslava a Eduarda Vavrečkovy
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za Valentina Kňuru, manželku Matyldu, dcery Slávku a Marii a duše v očistci
  • Mše sv. v kapli v Děhylově a Dobroslavicích bude o týden později v sobotu 18. února.

Ohlášky 29.1

Aktuální od 28. ledna 2017 do 4. února 2017 (Aktuality)

4. neděle v mezidobí

  • Dnes je sbírka na opravy.
  • V pondělí v 14,30 bude v kostele pohřeb pana Jiřího Poštulky.
  • Ve čtvrtek je svátek Uvedení Páně do chrámu – Hromnice. Proto bude mše sv. v 16,45 v kostele a bude za + Anežku Chamrádovou, sourozence, jejich rodiče, za + Marii Kašovou a + Valentina Kašu, za Ivana Nykla, manželku, za Annu Janečkovou a za duše v očistci
    a Vladislava Vavrečkovy a rodiče z obou stran.
  • Pátek je první pátek v měsíci. Mše sv. bude v 16,45 dole na faře a bude za + maminku a syna Adama
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za Oldřicha Cholevu, živou a + rodinu
  • Příští neděli 5. února od 14,00 do16,00 bude bowling pro ty, kteří chodili jako koledníci v Tříkrálové sbírce. Bowling bude v zábavním centru Zuzana v Porubě. Prosíme ty, kteří se bowlingu zúčastní, aby se zapsali na seznam, který j v sakristii, nebo se ohlásili farním e-mailem.

Ohlášky 22.1

Aktuální od 21. ledna 2017 do 28. ledna 2017 (Aktuality)

3. neděle v mezidobí

  • Dnes odpoledne 16,00 – 17,00 bude dole na faře tichá adorace.
  • Ve čtvrtek bude mše sv. v 16,45 dole na faře a bude + Vlastu
    a Vladislava Vavrečkovy a rodiče z obou stran.
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za + Karla Hruzíka, manželku a rodiče z obou stran
  • Za 14 dní v neděli 5. února od 14,00 do16,00 bude bowling pro ty, kteří chodili jako koledníci v Tříkrálové sbírce. Bowling bude v zábavním centru Zuzana v Porubě. Prosíme ty, kteří se bowlingu zúčastní, aby se zapsali na seznam, který j v sakristii, nebo se ohlásili farním e-mailem.

Ohlášky 15.1

Aktuální od 14. ledna 2017 do 21. ledna 2017 (Aktuality)

2. neděle v mezidobí

  • Dnes po mši sv. jsme zváni do farní kavárny.
  • Dnes 15.1 v 16,00 bude v kapli v Děhylově koncert komorního souboru Pěvecké sdružení ostravských učitelek „Ostravská klika“. Koncert je poděkováním všem dárcům, kteří přispěli do letošní Tříkrálové sbírky.
  • Ve čtvrtek bude mše sv. v 16,45 dole na faře a bude na jistý úmysl.
  • Příští neděli bude mše sv. v 9,00 v kostele a bude za + Jindřišku a Ladislava Holušovy, živou a + rodinu
  • Příští neděli odpoledne 16,00 – 17,00 bude dole na faře tichá adorace.

Kázání papeže Františka o Zjevení Páně

Aktuální od 7. ledna 2017 do 21. ledna 2017 (Aktuality)

Věřící je člověk, kterému se stýská po Bohu

„Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit“ (Mt 2,2).
Těmito slovy nás mudrci, přišlí ze vzdálených zemí, seznamují s tím, proč vážili tak dlouhou cestu: aby se poklonili novorozenému králi. Uvidět a poklonit se – tyto dvě činnosti vynikají z podání evangelia: uviděli jsme hvězdu a chceme se poklonit.

Tito muži uviděli hvězdu, která je přiměla vydat se na cestu. Objev neobvyklého úkazu na nebi uvolnil celou řadu nesčetných událostí. Nebyla to hvězda, která zazářila výlučně pro ně, a neměli ani nějakou zvláštní DNA, aby ji objevili. Jak správně konstatoval jeden církevní otec, mudrci se nedali na cestu proto, že viděli hvězdu, nýbrž uviděli hvězdu, protože byli na cestě (srov. sv. Jan Chrysostom). Měli srdce otevřené horizontu a mohli spatřit, co jim ukazovalo nebe, protože v sobě měli touhu, která je hnala. Byli otevřeni novosti.

Mudrci tak představují portrét věřícího, tedy člověka, kterému se stýská po Bohu a který cítí, že mu chybí domov, nebeská vlast. Jsou obrazem všech těch lidí, kteří si ve svém životě nedali umrtvit srdce.

Svatý stesk po Bohu plyne z věřícího srdce, které ví, že evangelium není minulá, nýbrž přítomná událost. Svatý stesk po Bohu nám umožňuje mít oči otevřené před každým pokusem o redukování a ochuzení života. Svatý stesk po Bohu je věřící paměť, která se vzpírá prorokům zkázy. Tento stesk je tím, co uchovává naživu naději věřící obce, která týden co týden úpěnlivě prosí slovy: „Přijď, Pane Ježíši!“

Právě tento stesk vedl starce Simeona, aby chodil denně do chrámu s jistotou, že jeho život neskončí, dokud nebude mít v náruči Spasitele. Tento stesk přiměl marnotratného syna vymanit se z destruktivního postoje a vyhledat náruč svého otce. Tento stesk vnímal ve svém srdci pastýř, který zanechal devadesát devět ovcí, aby šel hledat tu ztracenou, a zakoušela ho také Marie Magdalena onoho nedělního rána, když se ubírala ke hrobu, kde ji potkal vzkříšený Mistr. Stesk po Bohu nás vytahuje ven z našich deterministických ohraničení, která nás nutí myslet si, že se nic nedá změnit. Stesk po Bohu je postoj, který láme nudný konformismus a nutí nás, abychom se zasadili o onu změnu, po které toužíme a kterou potřebujeme. Stesk po Bohu má svoje kořeny v minulosti, ale nekončí tam, nýbrž hledá budoucnost. Věřící „nostalgik“, podněcovaný svojí vírou, hledá Boha jako mudrci na těch nejodlehlejších místech dějin, neboť ve svém srdci tuší, že jej tam očekává Pán. Jde na periferii, na hranice a na místa nedotčená evangeliem, aby se mohl setkat se svým Pánem; a nepočíná si přitom nikterak nadřazeně, nýbrž jako žebrák, který nemůže ignorovat oči toho, pro něhož je dobrá zvěst dosud neznámým územím.

Opačný postoj měli v Herodově paláci jen pár kilometrů od Betléma ti, kdo si neuvědomovali, co nastává. Zatímco mudrcové byli na cestě, Jeruzalém spal. Dřímal společně s Herodem, který, místo aby hledal, spal také. Pohroužen ve spánku umrtveného svědomí. A zděsil se. Je to zděšení, které se před novostí, jež převrací dějiny, uzavírá do sebe, do svých závěrů, svých poznatků a úspěchů. Je to zděšení toho, kdo sedí na svém bohatství a neumí dohlédnout dál. Zděšení, které se rodí v srdci toho, kdo chce kontrolovat všechno a všechny; zděšení toho, kdo je pohroužen do kultury vítězství za každou cenu; kultury, ve které je místo pouze pro „vítěze“ a za jakoukoli cenu. Zděšení, které se rodí ze strachu a obav z toho, co nám klade otázky a ohrožuje naše jistoty a pravdy, naše způsoby přilnutí k tomuto světu a životu. Herodes měl strach, který jej přiměl hledat bezpečí ve zločinu. „Necas parvulos corpore, quia te necat timor in corde – Vraždíš tyto maličké jen proto, že vraždíš strach ve svém srdci.“ (sv. Quodvultdeus, Sermo 2, modlitba se čtením ze svátku Svatých neviňátek 28. prosince).

Chceme se poklonit. Oni mužové přišli z Východu, aby se poklonili, a přišli na místo, které je vlastní králi: do paláce. Přišli tam – a to je důležité - na základě svého hledání. Bylo to náležité místo, protože králi se náleží narodit se v paláci a mít svůj dvůr a své poddané. Je to znamení moci, úspěchu a zdařilého života. A je možné očekávat, že tento král bude uctívaný, obávaný a že mu bude pochlebováno, avšak nikoli, že bude milován. Toto jsou mondénní schémata, drobní bůžci, kterým vzdáváme poctu: kult moci, zdání a nadřazenosti. Idoly, které slibují pouze smutek, otroctví a strach.

A právě tam začínala ta delší cesta, kterou se museli vydat tito mužové, přišlí zdaleka. Tam museli projevit tu nejobtížnější a nejkomplikovanější neohroženost, totiž objevit, že to, co hledali, nebylo v paláci, nýbrž na místě, které je jinde nejen zeměpisně, ale i existenčně. Tam neviděli hvězdu, která je přiměla objevit Boha, který chce být milován, což je možné jedině ve znamení svobody a nikoli tyranie; objevit, že pohled tohoto neznámého, ale vytouženého krále neponižuje, nezotročuje a neuvězňuje. Objevit, že Boží pohled pozvedá, odpouští a uzdravuje. Objevit, že Bůh se chtěl narodit tam, kde jsme jej nečekali a možná ani nechtěli. Anebo kde jej nezřídka popíráme. Objevit, že Boží pohled objímá raněné, znavené, týrané a opuštěné a Jeho síla a Jeho moc se jmenuje milosrdenství. Jak vzdálený je pro některé Betlém od Jeruzaléma!

Herodes se nemohl poklonit, protože nechtěl, ani nemohl měnit svůj pohled. Nechtěl se přestat klanět sobě samému a věřit, že s ním všechno začíná i končí. Nemohl se klanět, protože usiloval o to, aby se klaněli jemu. Ani kněží se nemohli klanět, protože věděli mnoho, znali proroctví, ale nebyli ochotni putovat, ani se změnit.

Mudrci pociťovali stesk, nechtěli už obvyklé věci. Měli dost zvyklostí a byli znuděni a unaveni Herodem svojí doby. Avšak tam, v Betlémě, byl příslib novosti, příslib nezištnosti. Tam se dělo něco nového. Mudrci se mohli klanět, protože měli odvahu vykročit, a když padli na zem před maličkým, padli na zem před chudým, padli na zem před bezbranným, padli na zem před neobvyklým a nepoznaným betlémským Dítětem, objevili Boží Slávu.

Převzato ze stránek Vatikánského rozhlasu (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25014)

předchozí 1 ... 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 ... 29 další
Seo servis I heart Validator logo Validní XHTML 1.0 Strict Validní CSS!